Plisování 2: Na věky věků
Jak jsem již dříve předeslala, jsem vystudovaný kunsthistorik a zároveň žena, kterou zajímá móda. Z této kombinace vám možná jasně vyplyne, že v mé knihovně je také řada knih o dějinách odívání. A tak mi prosím odpusťte, že jsem nemohla vynechat odbočku do historie a zapátrat, kde a kdy lidé plisovali látky. A pokud vás nebaví listovat v knihách, přidávám zde i několik tipů na filmy, kde můžete sledovat historický vývoj, aniž byste si připadali jako konzervativní intelektuál. Plisované látky jsou hojně doložené ve starověkém Egyptě (obrázek), byly jistě známkou luxusu a vysokého společenského postavení. Stačí se podívat na slavný film Kleopatra a neodolatelnou Liz Taylor. Někde jsem se dočetla, že sklady na látce se fixovaly syrovým vajíčkem, které se nechalo uschnout na slunci, což mi na představě luxusu trochu ubírá body, ale jsem holt člověk dnešní. Rovněž antické sochy (obrázek) a vyobrazení nám dokazují, že i v Řecku se plisování těšilo oblibě – stejně jako v Egyptě – u mužů i u žen. Ze starověku se přenesme přes mnoho staletí středověku, kde jsem ukázky plisé nenašla, spíš než že by neexistovaly, za krásným renesančním použití plisování. Jeden z příkladů je portrét namalovaný kolem roku 1570 v Německu (obrázek). Skládaná, tedy vlastně plisovaná, byla i typická renesanční a později barokní okruží, tedy silně škrobené široké límce, jak je vidět například na portrétu španělského krále Filipa III. (obrázek) anebo jak je dobře známe třeba z filmu Císařův pekař. V dalším nepřekonatelném filmu Limonádový Joe máme zase krásné ukázky šatů z doby tzv. turnýry. Turnýra byla vycpávka v zadní části sukně, která dávala ženské siluetě charakteristický tvar pro období kolem roku 1880. A jak vidět - plisování nesmělo chybět (obrázek). Přes období secese (obrázek) se dostaneme až do meziválečné doby, kdy plisé zažilo velký rozkvět. Připomeňme tedy nejen krátké (obrázek), rovné sukně (obrázek), ale i fantastické dlouhé večerní šaty, které má na sobě například Nataša Gollová v úžasném filmu Eva tropí hlouposti (obrázek). No, nevypadá jako antická bohyně? Antika nás provází a inspiruje stovky, vlastně už tisíce let, což by vydalo na samostatný článek, a touha žen vypadat jako antické bohyně je zřejmě zakořeněna v našich genech od nepaměti... no, vlastně spíš od dob těch bohyň. V souvislosti s plisováním stojí za zmínku slavné delfské šaty z plisovaného hedvábí (obrázek) nebo jedna „antická“ dáma ze 30. let (obrázek). Kromě lásky k meziválečné módě patří k mým srdečním záležitostem i lidové umění. A světe div se – plisé se najde i zde (obrázek, obrázek, obrázek). A jaký je oslí můstek od slovenských krojů k ikonické fotografii Marilyn Monroe? (obrázek) Asi žadný, snad jen to plisé! Fotka vznikla v roce 1954 jako propagační snímek k filmu Slaměný vdovec (který jsem nikdy neviděla) a bílé plisované šaty, z jejichž sukní si pohrává průvan, známe a milujeme snad všichni. A Marilyn samozřejmě taky! V 70. a 80. letech se nosily plisované sukně v délce do poloviny lýtek, materiály byly pestré nebo někdy naopak úplně nudně nebarevné a těžké, sama si tyto sukně ještě pamatuji, když je měla moje maminka ve skříni, a vy je můžete vidět třeba ve filmu S tebou mě baví svět – což by byl vlastně i docela hezký název pro tuto kapitolu: „Ty moje plisovaná sukně, s tebou mě baví svět“. Tímto bych tedy svou historickou procházku ukončila, protože pozdější období je pro mě jako člověka, který má rád staré a historické věci, už moc nové a nemám od něj patřičný odstup a vlastně se v něm zase tolik neorientuji. Každopádně doufám, že jsem vám ukázala, že plisování má svou (malou a zcela nevýznamnou) kapitolku i v dějinách lidstva a já jsem ráda, že i dnes mohu svou tvorbou na tento úkaz navazovat. O tom, jaká je cesta od obyčejné látky k hotové sukni, napíšu zase někdy příště! A nyní si můžete ještě jednou prohlédnout všechny obrázky ve FOTOGALERII.
Zdroje obrázků: |
