Můj modrý svět
Jsem fascinována modrou barvou! Nevím proč, nevím, kde se to ve mně vzalo, nevím, jak se tomu bránit a vlastně ani nevím, proč bych to měla dělat. Lidé v mém okolí se občas pozastavují nad tím, že mám modrý hřeben, zubní kartáček, modré pantofle, ručník, spacák, batoh, deštník, peněženku, termosku, diář i mobil…a mně to vůbec nepřijde. Když jdu něco kupovat, automaticky beru z regálů modré věci. Tedy – myslím věci, které potřebuji, akorát v modré variantě. Že bych na tom byla až tak zle, abych kupovala věci jen proto, že jsou modré, to zase ne. Tedy možná zatím ne, člověk nikdy neví, s jakou diagnózou skoční. Lidé, kteří se stali mými přáteli, se naopak snaží této mé záliby využít, když mě potřebují obdarovat. Dostala jsem sadu pastelek, v níž není jiná barva než odstíny modré, knihu věnovanou dějinám modré barvy, modrou krabičku a v ní nejrůznější modré předměty denní potřeby, které mi každou chvíli zpříjemní den, od kamarádky jsem dostala hedvábný šátek a při předání vyslovila obavu, že neví, jestli mi zrovna tento odstín bude vyhovovat – Ano, samozřejmě! Vždyť je modrý a moc ráda ho nosím dodnes. Modrá mi zkrátka dělá dobře. Při pohledu na ni se ve mně rozhostí pocit, jako kdyby mě někdo hladil. Přitahuje mě a láká, oslňuje i uklidňuje. Občas se přistihnu třeba při jízdě v MHD, že musím fascinovaně koukat na určitou osobu, protože je oblečena v modré…no, nebudu vám vyprávět, do kolika trapných situací jsem se už kvůli tomu dostala. Ale i přesto mám pocit, že mi to běžný život tak moc nekomplikuje, spíš naopak. Když se mi něco líbí, nemusím se rozhodovat, v jaké barevné variantě si to pořídím. Když peru prádlo, jen málokdy ho musím dlouze třídit, aby se navzájem nezabarvilo. Snad jedině když jdu vyhodit odpadky, musím trochu zamyslet, že ne všechno patří do kontejneru na papír. Jsou dokonce skutečnosti, které mě ujišťují, že nejsem fanatik. Nemám ráda písničku „Modrá je dobrá“ (protože modrá je nejlepší), nemám nic společného s ODS, nelíbí se mi film Avatar, nikdy jsem nebyla v Modřicích, maximálně v Modřanech, nemám modré oči ani bych si nikdy neobarvila vlasy na modro, nedívám se denně na šmouly, nespořím s Modrou pyramidou, v žilách mi neproudí modrá krev… Ale zato miluji pomněnky, horské louky plné hořců, modré boty, kabelky, šaty a kabáty, modrotisk, Madonu roudnickou, modré hrníčky, kterých mám celou sbírku, modré vánoční ozdoby a kraslice, modré knoflíky… a hlavně modré nebe! Každý den před spaním si dopřávám modré světlo, které mi i přes rady odborníků v usínání vůbec nebrání. I Picasso měl modré období. Trvalo asi 4 roky. U mě trvá už asi 30 let a myslím, že víc barevných období (na rozdíl od Picassa) za život nestihnu. Někdy se nechám unést a představuju si, že mám plechovku s modrou barvou a natírám velké plochy na modro – mé srdce se blaženě tetelí a endorfiny se vyplavují ve velkém množství! Ještě jsem to nikdy nezkusila, ale kdybyste někdo potřeboval vymalovat, dejte mi vědět. Asi by mi to udělalo psychicky dobře!
V mém eshopu najdete přibližně 200 modrých věcí. Ani se zase tak dobře neprodávají, ale když já si nemůžu pomoct… |
